Článek Ještě mu nebylo sedmnáct, když vyrážel z vesničky Dobříkov u Chocně na dlouhou cestu k Atlantskému oceánu. Neměl za sebou jediný ligový start. Portugalsky neuměl slovo. Rodiče rozvedení. Lukáš Horníček zakotvil v internátu a v hlavě měl jeden sen. „Až s odstupem si říkám: Sakryš, to jsem byl dost odvážný a možná i trochu hloupý,“ prohlásil do kamery anglického Newcastlu, když ho představovali jako posilu za téměř 750 milionů korun. Naivní nebo vyjukaný už Horníček dávno není. Vyrostla z něj skromná fotbalová osobnost, která si začíná zvykat na tempo hráčů z Premier League. Ačkoli si v české reprezentaci zatím odkroutil jediný zápas a na mistrovství světa byl jen náhradníkem, vypracoval se v elitním evropském gólmana. Při angažmá v Braze nadchl precizními zákroky, prakticky dokonalým výběrem místa, spolehlivostí a suverénní rozehrávkou nohama. Portugalský klub na něm vydělal majlant, protože Horníčkovi kdysi prozíravě všil do smlouvy výstupní klauzuli, kterou musel jakýkoli zájemce zaplatit. A protože Newcastle rozhodně nemá nouzi, neboť ho většinově vlastní saúdskoarabský státní fond, čili korunní princ Muhammad bin Salmán, klidně si mohl dovolit Horníčka vyplatit. Jen tři čeští fotbalisté v historii byli dražší. Pavel Nedvěd v životním rozkvětu, když v létě 2001 přestupoval z Lazia Řím do Juventusu za více než půldruhé miliardy. Kanonýr Patrik Schick se při odchodu ze Samdporie Janov do AS Řím (2017) v přepočtu málem dotkl miliardy. Loni si pak Wolverhampton pořídil stopera Ladislava Krejčího z Girony nejprve na hostování s odkupním právem na 860 milionů. A pak už následuje Horníček, další výrazný žák vyhlášené brankářské školy. Proč stál tolik? A proč Češi neumějí vyrobit kreativní záložníky, zatímco brankářů je na trhu spousta? „Jsme drači, nebojíme se dostávat rány, je na nás spolehnutí. A nejde zdaleka jen o fotbal nebo o odkaz Petra Čecha, který to dotáhl ze všech nejdál. Dobré české gólmany najdete napříč všemi kolektivními sporty. Ať se týká hokeje, házené nebo třeba florbalu,“ zbystří někdejší reprezentační brankář Tomáš Vaclík. „Ačkoli nemáme pro brankáře jednotný tréninkový program, platí jednoduchá rovnice: brankářské řemeslo se dědí z generace na generaci. V Baníku je jiný než na Spartě. Ve Slavii pracují jinak než v Plzni nebo na Slovácku. Bývalí gólmani velmi často zůstávají u fochu a předávají zkušenosti dál. Z toho se rodí další a další talenty. A každý je vlastně jiný,“ vidí legendární Petr Čech. Horníček jde do La Manga. Jakmile se nad otázkou zamyslel sám Horníček, když na soustředění ve španělské La Manze poprvé povečeřil s novým týmem, řekl: „Možná je to i tím, že jsme odvážnější. Nesnažíme se uhýbat a jdeme po každém balonu naplno.“ Chytat je základ. A umíš kopat nohama? Být brankářem rozhodně není snazší než střílet góly nebo rozdávat mazané přihrávky. Naopak často je to protivně nevděčné poslání, protože na hřišti už neexistuje nikdo, kdo by zachránil nedokonalost muže mezi tyčemi. Chyby bývají fatální, stejně jako zodpovědnost za celé mužstvo. Brankáři zpravidla trénují sami, mají specializovaný proces a vlastní přípravu. I při zápasech víceměrně bývají týmem v týmu. Prožily si to všechny české ikony počínaje Františkem Pláničkou, Viliamem Schojfem nebo Ivo Viktorem. Moderní éra je na české chytače obzvlášť hojná. Už před nástupem robokopa Petra Čecha, který pro Chelsea vychytal anglické tituly nebo vysněný triumf v Lize mistrů, mě...